Pokaždé, když kroutím svůj vlas.
Hořím tvou tmou a jdu touhou.
Hvězdou buď každý z nás.
I kdyby na vteřinu pouhou.
A v srdcích slz andělů údolí míst.
Kam odložil jsem chuť dobrá?
A zapomněl člověka číst?
Snad i má duše neokorá.
Modlím se pane za spásu slzou.
Když slova nejdou mi z úst.
A v hlavě myšlenku drzou.
Jak skončit ten srdeční půst?
A že naděje neumírá a ty sám.
Jak kráčíš dál s tou láskou?
V hrudi mi svíráš klíč bran.
Zas stojíme před otázkou.
Má každý vztah svůj smysl?
Déšť slz tváří andělskou?
Zase jsi do mne řízl.
Náš dar je láska nás dvou.
Michal Zachar
-------------------------------------------------------------------------------------
Ať už nás ve vztahu postihne cokoliv, a ať tkví jádro problému kdekoliv, odpověď dostaneme, když se přiblížíme více k partnerovi. Spojení dvou podstatných životních sil mnohdy odhalí pravdu a vyléčí i nemožné. Chlad, nudu, pochyby, strach, prázdnotu i pocit vlastní bezcennosti. Vykročíme-li, neznamená to vzdát se pozic či hodnot. Jdeme totiž s láskou...
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji vám za váš komentář. MZZ