úterý 22. února 2011

Zde přichází slunce (Here comes the sun)


Nemůžeme přimět člověka k ničemu jinému než v něm už je. 

Svoboda člověka není v tom, že si dělá "co chce",
ale vždy jen v tom, že "zušlechtí" (od toho pochází slovo
šlechtic, šlechetný) 
to, co je mu dáno.
Pokud nenachází v sobě sílu k vnitřnímu zušlechtění
ve skutečnosti není svobodný, ale je otrokem astrálních sil
- tzv. egregorů (ať žije výuka magie - :) )
a je iluzí si namlouvat, že zrovna my jsme zcela svobodní,
když jsme otroky vášní a celé dějiny nás o tom přesvědčují.
Člověk se rodí na určitém místě a do určité doby
neboť potřebuje pracovat s určitými silami, aby učinil 
sám sebe celistvějším. I já sám. Bez vyjimky.

Když se pozorně dívám na sebe do zrcadla a učím to ostatní lidi,
ptají se mně mnohdy ostatní, proč by se měl člověk dívat pozorně?

Odpovídám jim, aby se naučil vidět sám sebe 
a ne jen svůj obraz, který si o sobě předem utvořil...

Tisící básničku píšu jako prózu a tímto se omlouvám všem, kdo si k ranní kávě dali ještě i mou básničku. Nebudu teď nějakou dobu psát. Pokud budete mít chuť a bude vám nějaké téma chybět či přebývat,
napište mi, zkusím vám něco stvořit a poslat
A jestli se k psaní vrátím, ukáže čas.
Teď je třeba žít. Mějte pěkné dny. A Bůh vám žehnej.

Váš Michal Zachar


15 komentářů:

  1. Anonymní10:25 odp.

    Milý pane Zachare,
    právě jsem dočetla Váš email... poněkud se mi po jeho přečtení stahlo hrdlo... .Od našeho psledního setkání se u mne nic nezměnilo, oheň, který jste ve mně rozdmýchal, stále hoří a jeho světlo dík Vám mi opět navrátilo do srdce věčné světlo Boha, který mi delší čas chyběl... díky Vám dostaly určité věci své místo a jsem přesvědčená, že nebýt Vás, neobjevila jsem je.
    Když jsem přečetla Vaši báseň, kde jsem pochopila, v čem jsme tak stejní, že srdce člověka je místo, které nosí lásku a že je i jeho potravou, uvědomila jsem si skrze Váš e-mail,že i lidské srdce má okraj plnosti, jak lásky, tak bolesti. O to více mne vážně bolí, že právě nyní ten Váš.
    Už několikrát jsem Vám chtěla také zaslat báseň, občas i já tak vemu tužku a něco opíši ze svého srdce a tak odkládám masku :-)

    TOUHA DÁT

    Co je to se mnou, co se to děje?
    Srdce mé tíhou i láskou se chvěje,
    chce tolik dát všem, i tobě,
    komu dát lásku? V té dnešní době?

    Dávat je lehké, přijímat taky....
    tak dej mi ruce, ať se ti vrátí.....

    Dát plné ruce hvězd, plné srdce jasu, ať vyzpívají ty nejkrásnější tony hlasu.

    Které jen pozvednou, to co je padlé,
    ať prozáří cestu, v té dnešní době...

    Vřelý Vám dík za vše, Bůh Vás ochraňuj, jsem v mysli s Vámi a i já se přimluvím za Vás.

    E.

    OdpovědětVymazat
  2. Anonymní9:21 odp.

    Nechci rict nic, co by te rozesmutnilo a omlouvam se, ze jsem ti dnes jeste vic zatizila tim, ze jsem dala najevo svuj smutek..
    Vis, jsi nejlepsi ucitel, ktereho jsem kdy mela. Ukazal jsi mi cestu, kam mam jit s mym zivotem. Ty budes zit ve mne na veky, protoze tohle tvoje dobro nikdy nebude zapomenuto. Nechci se loucit, Michale. Vim, ze to zvladnes a my jsme s tebou. Bylo to šok, ale jsi silny a ja ti verim!
    Cokoliv se stane, Michale, jsi uzasny clovek. Mam velke stesti ze jsem te mela moznost poznat a ze se nase cesty zkrizily. Vsechno, co jsi mne naucil budu predavat dal a dal. Jsi velky clovek, vzdy budes muj vzor.

    Mam te rada...

    OdpovědětVymazat
  3. Anonymní9:24 odp.

    Sedim si a premitam nahlas,
    Nekdy zazivam chvile dvakrat, stejny navlas.
    Sama sebe se pak ptam, jestli to byl sen ci druhy zivot, nevnimam.
    Nektery dny byvaly prazdny a ted jsou plny.
    Myslime si, jak zustavame stejny, pritom jsme jiny.
    V nitru dnes zaznel mi hlas, ze prisel vzacny cas. Cas, kdy prestavas se s minulosti prat, cas, kdy mas narok cokoli si prat.
    Tvrdou ranu ti zivot ustedril, abys zacal davat sobe a nesetril.
    Dlouhou dobu delal jsi nam svymi slovy krasne,
    ted je cas, kdy naoplatku budem my Tobe skladat basne.

    Plnis nam laskou nase srdce, takovou, ktera je nadpozemska sladce.

    Tohle neni basen na konec.
    Tohle je par slov pro novy zacatek.
    Protoze laska nas vsech, toho nejcistejsiho charakteru, kterou jsi v nas tolika probudil, je tak silna, ze my spolecne ji prave ted a provzdy budem poustet do Tveho srdce zpet.

    OdpovědětVymazat
  4. Laskavým dotekem.
    Pohladit na duši !
    Láskou je dovětek.
    Co neříkej do uší !
    Co nikdo netuší !
    Když pohladí tě.
    Laskavost do duší !
    Slovem - MILUJI TĚ !

    WW najdete jinak zde - a moc dekuji - http://witcher-wanbli.blogspot.com/2010/07/zaklinadlo-lasky-uvedomeni-si-lasky.html

    OdpovědětVymazat
  5. Anonymní8:23 dop.

    Michale, dekuju Vam za dnesni hovor...a nejen za ten.... hodne veci si zacinam uvedomovat....
    nic neni nahoda...ale ja dekuju Bohu za nahodu...a za moznost potkat takoveho ucitele jako jste Vy....
    to jsem dneska citila...pocit klidu, stesti, lasky...pokory...citila jsem zas Boha.... a vedela, ze jsou u me andele..., se kterymi jsem ted dlouho nebyla v kontaktu....dneska jsem je zas citila....jejich blizkost..diky Vam...
    verim, ze se vas zdravotni stav zlepsi..., protoze predstava toho, ze byste mel odejit...me u toho srdce boli...
    najednou ciitim , ze je ted pro me nejdulezitejsi...najit v sobe silu.., verit si a verit tomu, ze ted najdu praci, kterou budu milovat , bude me naplnovat a taky me uzivi...obohati me jak materialne..ale hlavne vnitrne.....verim v to..a je to pro me ted nejdulezitejsi........
    a tak Bohu odevzdavam vsechen muj strach...z toho neznama...a pujdu dal zivotem....
    ano....pro to skutecne stoji za to zit....a proto i ja....se pokousim :

    Ten pocit co jsem mela v srdci...
    ten pocit stale hreje...
    a v tu chvily vyslo slunce
    a ja ted spinam k Bohu ruce
    a dekuji , dekuji a zas dekuji
    pritomnym okamzikem dal jen pluji
    diky za ten den , kdy jsem mohla potkat Vas
    dnesni hovor ve me zanechal lasky cas...
    jsem vdecna..jsem...a verim, ze diky tomu vsemu se stanu lepsim clovekem
    dal pujdu zivotem ..
    a prestanu se bat...
    a prestanu se stale jen ptat...
    budu uz jen prozivat
    vnimat...
    uzivat....
    at kazdy den stoji za to zit..............

    OdpovědětVymazat
  6. Anonymní8:08 odp.

    Děkuju,že jste se se mnou podělil o tolik krásných slov. Ne jen, že jsem kávu nesladila, ale skoro jsem jí ani nedopila. Je užasný jak pomáháte lidem, tolik lásky a citu, co umíte v nás obyčejných lidech probudit, jen to má malinky nedostatek, člověk chce stále ještě a ještě......myslím na vás,tak snad když vás občas někdo slovem pohladí, srdcem navštíví a něco dobrého "uvaří", tak se nám z toho dostanete a slunce v sobě budete zase v plné síle hřát, moc to vám, všem i sobě přeju. Hezký den V.

    OdpovědětVymazat
  7. Meditace je život. Nebýt v meditaci znamená nežít. Je potřebná jen proto, že jste se nerozhodli být šťastní. Kdyby ste rozhodli být šťastní, nebylo by třeba žádné meditace. Jestliže jste si jednou vybrali štěstí, jestliže jste se jednou rozhodli, že budete šťastní, nepotřebujete žádnou meditaci. Tehdy začíná meditace fungovat sama. Co tím získáte?

    Jaký účel má tanec? ... Žádný. Tanec nemůžete jíst, nemůžete pít, tanec vás před ničím nezachrání. Zdá se že je k nepotřebě. Vše co je krásné a opravdové, je k nepotřebě.

    Meditace není něco, co ráno uděláte a tím to skončí, meditace je něco , co musíte prožívat v každém okamžiku vašeho života. Člověk, který odloží svou minulost, zůstane v meditaci. Nikdy se neřiďte svými názory: tyto názory jsou vaše podmíněnost, vaše předsudky, vaše touhy, vaše úzkosti a všechno ostatní. Jste to prostě vy. Vy znamená vaše minulost. Nedovolit nikdy mrtvému, aby ovlivnil současnost, nedovolit nikdy smrti, aby přemohla váš život – to je meditace.

    V meditaci tady nejste vy. Všechno to, co dokáže mysl, není meditace. Meditace je něco mimo mysl. Mysl je tady absolutně bezmocná; nemůže proniknout do meditace. Tam, kde končí mysl, začíná meditace.

    Neřekl jsem, že meditace vyřeší problémy života. Řekl jsem jen, že když budete ve stavu meditace, problémy zmizí – nebudou vyřešeny. Není třeba řešit problém. Problém vytvoří v první řadě napjatá mysl. Meditace je proste radost ze své vlastní přítomnosti. Nicméně ne neodpovědně vůči svému životu i životu jiných.

    Mysl ještě nikdo nenašel. Ti, kteří opravdu hledali, poznali, že mysl není.

    O lidech, kteří meditují, si druzí myslí, že před něčím unikají. Právě člověk, který medituje, neuniká – ostatní unikají. Meditace znamená zbavit se myšlenek, zbavit se mysli. Mysl je únik ze života a přání je únik ze života.

    Meditace znamená otevřít oči, dívat se. Vy jste vaše vlastní zkáza, vy jste překážka. Meditace je tehdy, když není nikdo, kdo medituje. Nevynucujte je, spíš je nechte dít. Nechte věci, tak jak jsou.

    Jednou z největších zkušeností poznání v životě je, když vás obklopí hudba. Uchvátí, zaplaví a začne ve vás narůstat přímá meditace – setkává se svět s Bohem, hmota s vědomím. Je to sjednocení.

    Zkuste někdy slyšet svůj život. Je krásný, stejně tak i Vy. A díky...

    OdpovědětVymazat
  8. Anonymní11:50 odp.

    Díky za básničku na dobrou noc...
    tak pěkné sny..však ty víš...je to těžké...
    aly ty jsi bojovník a máš informace...dokážeš se s tím poprat - budu držet palce ...musí to být stav, který si nikdo asi neumí představit....
    a pokud by to bylo nakonec tak zlé a bez šance..
    určitě nikam neutečeš, ale budeš užívat co můžeš...

    Hlavně si srdíčko šetři...víra a člověk sám dokáže někdy nemožné ...

    OdpovědětVymazat
  9. Anonymní12:03 dop.

    http://www.youtube.com/watch?v=O4r4GetQwpY

    KOLIK VYDRŽÍ LÁSKA?

    Kolik vydrží láska? Se ptám?
    Kolik vydrží???? Jen přemítám.....
    Jak velké srdce musí mít,
    dnes nejde zatím pochopit...

    Když máš velké srdce, rozdáváš..
    a nechápeš, proč měl bys jinak,
    podle srdce svého, soudíš jeho
    a myslíš si, že můžeš vyhrát..

    Když odpouštím, já stále v lásce
    snad očekávám to také tak,
    nenapadne ani v mysli,
    co druhý může udělat...

    Tak s tím vozem stále jedeš,
    a věříš v lásku nejvyšší,
    i když odpouštíš velmi rychle,
    jen tebe nikdo neslyší...

    Odpouštět se prý má,
    to slýchala jsem od mala
    a tak dělám to takto stále,
    a ted tu stojí jen tvá postava..

    Tak ptám se, kolik vdydrží láska?
    vždyt je přeci věčná,
    nebo mohou za ní lidé,
    když není vždycky vděčná?

    Tak volám světu - bez přestání...
    že láska lásku nevyhání,
    že láska všecos překoná,
    že láska je prostě taková...

    OdpovědětVymazat
  10. Anonymní8:11 odp.

    Ucim se
    Ucim se, ze slzy jsou i stastne.
    Ucim se, ze laska ma vic druhu.
    Ucim se, ze mlceni neni vzdy ticho.
    Ucim se, ze "znat kratce", muze znamenat "mit rad velmi hluboce".
    Ucim se, ze malickost dokaze velke veci.
    Ucim se, ze nejvetsi stesti neni venku, ale uvnitr.
    Ucim se, ze existuje "od sebe" i "k sobe".
    Ucim se, ze prezivani neni stejne jak prozivani.
    Ucim se, ze pokora muze byt s rovnymi zady.
    Ucim se, ze ja a ty je min nez my.
    Ucim se. S laskou.

    OdpovědětVymazat
  11. Anonymní10:46 odp.

    MILUJI...

    Čtu si tvoje slova,
    zas utváří mi duši,
    a stále zas a znova,
    zvažuji co nesluší,či sluší?

    To,co uvnitř nejhlouběji,
    není vidět myslím...
    když vemu pero z nenadání
    svoji duši kreslím...

    Běžím travou květů,slunce
    a se vším pohrávají ruce,srdce
    ....tak hřejeme se s radostí,
    tak prudce bije moje srdce,
    co štěstí duší rozhostí.....

    Co mě hřeje?Květy vůní?
    Či snad slunce v nebi?
    Cítím v duši krásné teplo
    .....a jen srdce vědí....

    OdpovědětVymazat
  12. Anonymní9:45 odp.

    CO STOJÍ LÁSKA?

    Milovat ....přibližovat,vzdalovat
    milovat...lásku studovat
    kolikrát se ještě propadnu?
    kolikrát ještě nespadnu?
    do své,tvojí naděje...
    nechápu,že to láska je...

    Kolik tváří,kolik září
    kolik bolestí,kolik radostí
    co srdce rozhostí
    když lásku studuji
    když světem putuji...

    Škola lásky celý život
    kdybys pilot - létáš
    kdybys uhod,kdybys poznal
    ......že ji máš......

    Tak uniká ti mezi prsty
    a svět je bez ní pustý
    a svět tu stojí...
    když lásku studuješ

    Tak podívej se
    co jen v ní ukrývá
    tak podívej se,kde láska přebývá?

    Je přeci v srdci,slovu,naději
    je přeci v tom ,co peníz nestojí
    je sic ta,že za peníz ji nekoupíš
    k nezaplacení,když jí objevíš
    a přec nejdražší,když ji ztrácíš.

    OdpovědětVymazat
  13. Anonymní12:58 odp.

    NADĚJE V LÁSCE

    Tak tekou mé,tvé slzy...
    a spojí v jednom prameni
    jen ať pramen nevytvoří bol
    co věřil by,že zlé znamení.

    Tak ,jak řeka protéká udolí
    tak slza tvoje,když srdce zabolí
    jen nech ji téct,ať mluví tiše
    vždyť přestat věřit na pravou
    lásku,není asi klišé...

    Před tebou stojí cesta naděje
    v ní doufá tolik lidí
    že láska tebe zahřeje
    že láska tebe jednou vzbudí

    To k ránu náhle zavoní ti
    a tvé srdce ožije
    tvá duše lehce zachvěje se
    že neplete,že to láska je.

    V tu chvíli zazpíváš
    v svém nitru slavný chor
    a pocítíš,jak odešel
    ten neodbytný bol...

    OdpovědětVymazat
  14. Anonymní10:10 odp.

    ZRCADLO TVÉHO NEBE

    Poprvé pociťuji lásku, co nežádá...
    poprvé pociťuji lásku, co zapadá...
    když nemáš nic, o to jí vnímáš víc...

    Stojí tu před tebou, jen svítí jasně...
    svítí tak, že skládáš básně?

    I když ta slova, co opakují znova
    přec tušíš, jak jsou právě nová...

    To, že nežádáš, dává úcta k lásce
    protože tě naplňuje, jak může sama kvést
    jen, tak...sama...bez okázalých gest...

    Jak moře, široká ti rozvírá, jak něžné jaro
    co právě probírá, když pocítíš lásku
    co nežádá....

    OdpovědětVymazat
  15. Anonymní12:04 dop.

    ....dobrý večer, lásku rozdáváte, ale mnohem víc, víc je to, že ji umíte v lídech najít i tam, kde byla dlouho skrčená a schoulená. Umíte jí probudit, oživit, ale skvělé je, že učíte, jak jí dát dál a to je to, co přesahuje čas....u ostatních i v nás...

    mějte hezké dny, ať se daří a děkuji za básničku

    OdpovědětVymazat

Děkuji vám za váš komentář. MZZ