Rozhovor (Your house)

"Pojď dál", řekl Bůh. "Tak ty bys se mnou chtěl udělat interview?"
"Jestli máš čas," řekl jsem.
Bůh se usmál a odpověděl: "můj čas je věčnost, a proto je ho dost a na všechno. A co se mne vlastně chceš zeptat?"

"Co tě na lidech nejvíce překvapuje?"

Bůh odpověděl:
"Překvapuje mě, že žijí, jakoby neměli nikdy umřít, a že umírají, jakoby nikdy nežili..."

Bůh mě vzal za ruce a chvíli jsme mlčeli. 

Pak jsem se zeptal:
"Co bys chtěl jako rodič naučit své děti?"

Bůh se usmál a odpověděl:
"Chci, aby poznali, že nemohou nikoho donutit, aby je miloval. Mohou jen dovolit, aby je druzí milovali.
Chci, aby poznali, že nejcennější není to, co v životě mají, ale koho mají.
Chci, aby poznali, že není dobré porovnávat se s druhými. Každý bude souzen sám za sebe, ne v nějaké skupině lidí.
Chci, aby poznali, že bohatý není ten, kdo má nejvíc, ale ten, kdo potřebuje nejméně.
Chci, aby poznali, že trvá jen pár vteřin způsobit lidem, které milujeme, hluboká zranění, ale trvá mnoho let, než se taková zranění uzdraví.
Chci, aby se naučili odpouštět, avšak odpouštět skutkem.
Chci, aby věděli, že jsou lidé, kteří je velmi milují, ale kteří nevědí, jak své city vyjádřit.
Chci, aby věděli, že za peníze si mohou koupit mnoho kromě lásky a štěstí.
Chci, aby poznali, že opravdový přítel je ten, kdo o nich všechno ví, a přesto je má rád.
Chci, aby poznali, že vždycky nestačí, aby jim odpustili druzí, ale že oni sami musejí odpouštět."

Chvíli jsem tam seděl a těšil se z Boží přítomnosti. Pak jsem Bohu poděkoval, že si na mě udělal čas. Poděkoval jsem mu za všechno, co pro mě dělá. A Bůh odpověděl: "Kdykoli. Jsem tu 24 hodin denně. Jen se zeptej a já Ti odpovím."

Lidé zapomenou, co jste řekli. 

Lidé zapomenou, co jste udělali.

Ale nikdy nezapomenou, jak se vedle vás cítili.