vystřelilas plamen
co mírně stoupající
zabalilo tvé ámen
smírně mezi klesající
představy vypuštěné
odhalených do ruda
jsou stavy stále znělé
a jsou i srdce dotknutá
není chamtivosti hlad
to mi dáváme podněty
proč chceš pořád brát?
dál z láhví padaj viněty
srdce strach zkušenost jen
zahodím minulost a rád
i nejstrašnější lidský sen
že samota je horší než hlad
Michal Zachar
.................................................................................................................
Zklamání je jako zmrzlá ruka, může se vyléčit, ale pořád bolí.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji vám za váš komentář. MZZ