stavíme chrámy z rozumu
monstrózní díla větší času
bavíme sami sebe bez umu
hrozní, jak splátka po inkasu
a tak se postupně zbavujeme
toho, co lidské je stále v nás
aniž někomu to málo darujeme
skoro pláču a chvěje se mi hlas
a tak jen volám a křičím
že tady s tebou a pro tebe
bez květin lásky nejsme ničím
ani to srdce mi správně neklepe
halejujah prý potěšilo boha
a kdy už potěší i něco v nás?
láska je kvítek jeden z mnoha
jediný důkaz, že mě ještě máš
když všichni uděláme málo
možná, že stačí jenom polibek
a že život vidět za to stálo
bez toho, že bys čekal vděk
Michal Zachar
..............................................................................
přání všeho všem, kdo za to stojí jim přát...
Až mi naskočila husí kůže...Míšo, díky K.
OdpovědětVymazatTak tu dneska sedím a koukám na ten tvůj blog, a tohle mě fakt dostalo. Chlape, piš dál prosím tě...
OdpovědětVymazat