když kdysi říkala s mi
že brečí jenom počasí
teď nějak divně je mi
vidím padá z pod řasy
slza, co s ulízla jí hrot
když po tváři přebíhala
vždycky s byla lodivod
a teď si´s sama ubíhala
kam padají slzy kulaté
do dlaní se nevejdou
když zítřek chystá tě
soužit cestou slzavou
láska ta se zapisuje
křivkou srdce-třesení
ze zlata srdce zas bije
usměj se, ať dobře je mi
Michal Zachar
.....................................................................................
Srdce je v každém člověku staré statisíce let, zatímco rozum sotva tisíc.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji vám za váš komentář. MZZ