jako jednotlivé schody
které přístup znamenají
přemýšlím, jak to chodí
hledám směr, kterým utíkají
vídáváme často tak i sebe
strach nás drží, ne víra
chci vidět taky kousek tebe
než se nám brána uzavírá
vězni mysli, tak si žijeme
a někteří to nechávají tak
a tak si i taky zemřeme
vzbouřence nemá nikdo rád
když přijdeš na to, kde jsi
obklopen stěnami strachu
tak jediné, co lze je přej si
pozorovat systém krachu
tvých manýrismů a názorů
co vznešeně si sami hájíme
sám sebe vidět jako potvoru
to přeci nejsme, to vidíme :)
a tak nakonec poznávám
že žiji mimo svět své mysli
tu tvojí bourat nehodlám
kam by jsme to vlastně přišli ?
Michal Zachar
..............................................................................................................
Mysl otřesená pochybnostmi se bojí. A protože se chceme cokoliv, jen ne bát se, děláme vše proto, aby naše vlastní mysl nebyla náhodou znejistěna pochybnostmi okolního světa. Co kdyby to všechno kolem nás náhodou byla pravda? No a co?
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji vám za váš komentář. MZZ