Je daleko?

zas jedna střela vylétla

a jak se ruka uvolnila

tak slza z oka vyhlédla

a tiše se sama uronila

vracíme svou energii

střelám tiše mizejícím

za obzor běžíš za legií

smrt něžně přinášející

od počátků dne byla

teď jen vyšla najevo

ptal jsem se a nevěřila

smrti, jak jsi daleko ?

Michal Zachar

--------------------------------------------------------

na památku Vjačeslava Tichonova - + 4.12.2009

Válka je iracionálním následkem pýchy, nudy a chamtivosti.

Buď připraven

jestli věřím na zázrak

zeptala se dcera

přeběhl čelem mrak

když zabrečela

povídám, že možná

a co potřebuje

že trápí ji věc hrozná

srdce zastavuje

jestli se v nebi zlobí

když přijdou

lidé, co trochu drobí

kampak jdou?

pohladil jsem úsměvem

tu malou hlavu

srdcem buď připraven

na lásky zprávu

Michal Zachar

........................................................................................

Abychom lidi získali, musíme v nich vzbudit víru, že je milujeme,
a nejlepší cesta k tomu je, milovat je opravdu.

Cesta do nikam

učili nás dosahovat cílů

v cestě do nikam

pot, co se ze mně řinul

pořád polykám

cesta, co bys jí neprošel

v světe není

sycená pachem lidských těl

kámen po kameni

to, co má prý každý rád

prapodivně jiný

když přestaneš cestovat

dorazil jsi k cíli

Michal Zachar

----------------------------------------------------------

Láska je nejkratší cesta k bližnímu.

Žáby na prameni

myslíme srdcem

a hlavou přitakáme

kdo je tím kupcem

30 stříbrných si láme?

chtění a strach

je blíže než se zdá

další místo na marách

když chtěl jsem být dva

k jasnému dni

vede hlavně odvaha

když neuslyšíš povel spi

jak se večer marně namáhá

srdce nechráním

a dávám jej pro hry

otevřít své oči znamením

postačí milovat tě tak, jak jsi

na cestě za pravdou

bez nálepek našich oslovení

slova křesťan, žid, muslim lžou

svíráme srdce, jak žáby na prameni

Michal Zachar

................................................................................

Cynická lidová moudrost tvrdí, že láska je slepá.
Ve skutečnosti jsou slepí ti, kdo nemilují a tudíž nevědí, jak hezký a láskyhodný je svět.

Úlet

někdy si tak rapuji,

ani nevím,že si zpívám

ale pořád se vnímám

a jen tak si pobrukuji

a říkám si, že to dobré

a zmrzlina tam patří taky

je vlastně nejprve špatné

jak slunce nad mraky

jsi schopný říct, na to máš

a jdeš pořád kolem dokola

sprayem zeď postříkáš

a nakonec, jóó kofola

a tak si říkám, to je cool

budou tady pořád-ny baby

nevím, jestli patří sem pool

já vím, jen ice, ice baby

Michal Zachar

...............................................................................

jestli v tomhle někdo hledáte nějaký smysl, tak jste úplně mimo...

video je zde...


 a stejně praštěný video je i zde

Vězni mysli

jako jednotlivé schody

které přístup znamenají

přemýšlím, jak to chodí

hledám směr, kterým utíkají

vídáváme často tak i sebe

strach nás drží, ne víra

chci vidět taky kousek tebe

než se nám brána uzavírá

vězni mysli, tak si žijeme

a někteří to nechávají tak

a tak si i taky zemřeme

vzbouřence nemá nikdo rád

když přijdeš na to, kde jsi

obklopen stěnami strachu

tak jediné, co lze je přej si

pozorovat systém krachu

tvých manýrismů a názorů

co vznešeně si sami hájíme

sám sebe vidět jako potvoru

to přeci nejsme, to vidíme :)

a tak nakonec poznávám

že žiji mimo svět své mysli

tu tvojí bourat nehodlám

kam by jsme to vlastně přišli ?

Michal Zachar

..............................................................................................................

Mysl otřesená pochybnostmi se bojí. A protože se chceme cokoliv, jen ne bát se, děláme vše proto, aby naše vlastní mysl nebyla náhodou znejistěna pochybnostmi okolního světa. Co kdyby to všechno kolem nás náhodou byla pravda? No a co?

Jako kdyby jste nic neřekl... As If You Said Nothing...

budete-li hledat v srdci

najdete, co umožňuje být

možná nebýt jako krtci

co si rýpou letní byt

jiskřičku rozčarování

co zažehuje další ohně

požár, co spálí v dlaních

i držák od pochodně

celý ten svět iluzorní

ve kterém skvěle žijem

byly jsme tak nepozorní

k tomu, co dýcháme i pijem

bezmocné čerpání z lpění

na útěku před strachem

až do ranního kuropění

letíme k zavislosti 1 machem

a naplnit si život věcmi

které naši radost neužijí

chuť zakřičet: kde jsi?

je to, co se nepromíjí

Michal Zachar

---------------------------------------------------

Simoně

Rozdíl mezi klidem a jistotou mysli - jistotu poskytuje jen pravda,
klid skýtá upřímné hledání pravdy.

Vzájemnosti

láska zrozená z citu

sebere formy díků

neodpovídá v skrytu

hotovým okamžikům

v prvé chvíli je to zlé

zažít citlivost jádra

sdělení, že skutečné

vidíš a zeď spadla

ochranná zeď boří

se tvou laskavostí

tak ať tvé srdce hoří

když vidíš vzájemnosti

Michal Zachar

-------------------------------------------------

Vlaďce

Láska je spojení muže a ženy a spoluúčast v celém životě, sdílení božského i lidského zákona.

Sen

prostě vyplouváš

z běžných měřítek

na hladinu myšlenek

jak je ostatní nechápou

z dnešních věcí máš

možná i trochu užitek

jsi sama sobě dovětek

prachem slunce prosátou

jak tvoříš ty dny

všem kolem i v nás

působíš rázy svědomí

toho, že máš tolik, co dát

svět je nekonečný

a hledáš spousty krás

možná, že když zdáš se mi

je sen láskou na stotisíckrát

Michal Zachar

----------------------------------------------------

Nesni svůj život, ale žij svůj sen.

Zaklínač - witcher

kolik věcí a lidí

vstoupilo do života

který si nezávidí

co sbíráš na godota

každá z nich

vzbudila jen trápení

ať žiješ jako mnich

či podléháš mámení

najít jen radost

co by netrápila 

a neztratit mladost

aby tě nezabila

žebravou miskou

klepeme na dveře

chceme uznání tou

mocí árie v opeře

nad tvým tělem

zaklínám, abys živá

pochopila, co seberem

v tom štěstí nespočívá

Michal Zachar

---------------------------------------------------------------

Dobro v tomto životě je nadějí pro život věčný.

Sometimes cockle - někdy koukol...

někdy mám chuť si zavzpomínat

 na ty dny, co tenkrát kvetly květy

které voněly až z dob těch vlád

kdy hrály v rukách kastaněty

někdy mám chuť se dál podívat

na ruce, co dali tvar mé duši

jen láskou se zalykat a plát

to je to, co ženám sluší

někdy mám chuť nadechnout

to, co životem mi voní v lese

a smůla, že jen malý bloud

v pohádkách strach třese

někdy mám chuť se rozpovídat

o tom, co znali všichni kolem

a stačí jenom zavzpomínat

na louky s koukolem

Michal Zachar

....................................................................................

Příroda dovede stejně jako básník vytvořit největší efekty s nejmenším počtem prostředků.

V objetí asfaltu

a co ty, máš taky problém,

zastavení na moři změn

v té síti nových net domén

hledáš život vedle, ne v něm

co přinášíme sobě sami

někdy, když pozoruji měny

cosi nazýváme hrami

říkám, kdo platí tyhle změny

měníme prostě vše

způsobem trest, disciplína autorit

a kázáním viny zlé

své pýchy nad tím všechno mít

vytržen z kořenů přírody

spočívám v objetí asfaltu dnů

co dokázali do vody

jen dostat z očí mých mou sůl

Michal Zachar

------------------------------------------------------------------

Příroda není nic jiného, než Bůh ve věcech.

Krása a duch

jsme pouhá slova

dělají existenci skutečnější?

tak tedy znova

pokusit se být statečnější

duch trvá déle

nežli krása vyprchá do bublin

a v hlavě v kostele

stříkáme šťávu z rudých jeřabin

v zuřivém boji o bytí

pouhé chceme mít, to co nepomíjí

v hlavě veteš do sítí

a bláhově doufáme, že se to nepromíjí

krása je jen podoba

ducha, co nepotřebuje vysvětlení

jen odraz toho, co doba

odráží v temných vodách zastínění

Michal Zachar

--------------------------------------------------------------

Nově jmenovaný velitel v Alžíru jel automobilem z letiště do své rezidence. Ihned vydal příkaz vysadit kolem cesty alej stromů. Pobočník oponoval: "Ale pane, stromy rostou přes sto let než poskytnou stín". Velitel odvětil: "Právě proto je musíme zasadit již dnes!"

Halo

všechno čemu, kdy žehnáš

není-li přijato mění se v zápětí

slýcháváš často, ty se máš

nevidouce to prokletí

a tím, co nikdy nevidíš, 

když všem sbíhají se sliny

přijmout tajemství, že víš

že každý z nás je jiný

a jako není jedna hora

tak není ani jedna rovina

příležitost tady a teď volá

a neboj není jediná

Michal Zachar

...............................................................

Zapomenou na to, co jste jim řekli, ale nezapomenou, jak se s vámi cítili.