jak oceán vytryskl z očí tvých
pohledem přitiskl na konečných
zastávkách času formován dny
sbírám tvou řasu a říkám si: jdi
poslední pohled byl tvé sbohem
mlčící dohled chvil, nepodoben
našemu životu, co nám vzplál
a víme z klokotu, kdo to vzdal?
sejdeme si z očí a do hlavy díra
slza ti nevyskočí, nikdo nevytírá
vracíme času, pohledům přítomnost
hledali spásu, nevěděli, kdy říct dost
Michal Zachar
....................................................
Život je někdy velmi skoupý, uplynou dny, týdny, měsíce a roky, aniž člověk zažije něco nového. Ale pak se otevřou dveře a dovnitř se vřítí lavina. V jednu chvíli nemáte nic, a najednou máte víc, než dokážete přijmout. Možná, že stačí jen otevřít oči.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji vám za váš komentář. MZZ