pálivou bolest zastírám
nádhernými dotyky
pálí mě oheň z ran
co otevíráš jenom ty
za nehty vězí tvá DNA
s ní trvale spojená
radost roste tajemná
vyvolává smíchu ze jména
jsi spřízněným mi po líci
a i když jsou zájmena...
jdeš laskavě patřící
slza v zrcadle skloněná
uzdravením z hloubky let
dotykem pouhým jsi byl
rány, co nejde přebolet
dík za to, žes s námi žil...
Michal Zachar
............................................
památce Ladislava Smoljaka
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji vám za váš komentář. MZZ