bolesti plná
a taky oroduješ
v nás roste vlna
toho, co potřebuješ
stmívání těla
co vzešlo dál
jak jsi to chtěla?
že stojím opodál?
zalykám zvuk
plný beznaděje
nevnímám hluk
tam, kde děje
bolest je znamení
přerod i láska
tu něco zkamení
sem tam i praská
slyšíme dostatečně?
když zvěstuješ vizi?
možná i přebytečně
je přeci cizí...
Michal Zachar
.........................................
Věčně budeme žít jen těmi okamžiky,
které jsme
prožili během svého pozemského putování
v lásce.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji vám za váš komentář. MZZ