Prcháme - Runaway

nemějme strach milovat

z jara nebo v rozpuku

můžeš mít i černý šat

skládat či mít rozluku

neposlouchej nikoho

kdo říká, jak milovat

jak ji najdeš, do toho

než se jenom tak bát

ta tvoje láska je jiná

kdyby byla poslední

to proto, že je jediná

na všechny tvé dny

všechno, co musíš

udělat se pravdivým

to, čím lásku dusíš

je, když nejsi svým

Michal Zachar

...................................

Všechno, co musíš udělat, je ničemu se nevyhýbat.

Věnováno obrazu Jádro lásky - Galerii RUBÍN

My way III.

ztratil ses v davu

tvař se nevinně

máš malou hlavu

sníš si o Londýně

pohledem svým

co se tu kouká

dobrým či zlým

jak zahnat brouka

nasazen hluboko

spadl do závějí

myšlenek naoko

co nikde nechtějí

jdou si lehnout

nikdo z nás neví

nálepek strhnout

z mozkové revue

Michal Zachar

...................................

věnováno My way is Highway

a

knize bratří Brafmanů - Houpačka

Noci jsou zlý

stíráš si make-up

sama se zrcadlem

nevíš, co ukrad

když zmizel den

sama se dotýkáš

sebe svou rukou

nic víc nemáš

lásku podarujou

jsi blízko tváře

a uhodila hodina

díváš se do snáře

život bez kina

sklo odráží noc

co přichází k ní

kdo má tu moc

noci jsou zlý

Michal Zachar

.............................

Požehnaná a prokletá

požehnání srdcem

prokletí slovem

jak zabít bodcem

jednou a sbohem

netrefit se do čela

když nevíš lžeš

kolem jela veselá

smrt a řekla jdeš

žijeme spolu a ví

se, že jenom ona

tvou cestu oslaví

slza, co neokorá

hledáme, co zbyde

místo na pobyt

chceme žít, lidé

a nevíme, jak BÝT

Michal Zachar

.....................................

tátovi za jeho slova požehnaná a prokletá...

Náš největší úspěch nespočívá v tom, že nikdy nepadneme,

ale v tom, že vždy se zase pozvedneme, kdykoliv padneme.

Sluneční hravost

lesk slunce rozhrnuje mraky

vnímáš teplo, i když na chvíli

to tvoje tvář dokáže taky

hřát úsměvem, co je rozmilý

otáčím hlavu jako slunečnice

co hledá tvé silné paprsky

tmavý střed teplem opájí se

a chce život jako pamlsky

hřeje mě ten úsměv sluneční

v tváři odráží se s radostí

souznění, jak šnůra pupeční

spojuje lásku s hravostí

Michal Zachar

.........................................

věnováno autorce mandaly HRAVOST - Janě Janouchové

Konfucius

Co potřebujeme.

Zrodit se z lásky?

Vnímat doteky.

Jak postavit dům?

Že vyžadujeme.

Odpověď bez otázky.

Pyšní na věky.

Věřící nesmyslům.

Lesk kamene.

Černá není bílá.

Rosa na slunci.

Slunce nad léky.

Září plamene.

Zůstane a živá.

Holky a kluci.

Dospějme v člověky.

............................................

Nemluvit s člověkem, který by si dal říci, jest zmařit člověka.
Mluviti s těmi, kteří si nedají říci, jest zmařiti slova.
Ten, kdo je opravdu moudrý, nikdy nezmaří člověka,
ale na druhé straně nezmaří svých slov.

Mávání motýla

stala ses motýlem

co mává křídly

a střídá polohy

čitelné i skryté

černé na bílém

nám barvy zřídly

ambrozie pro bohy

s nápisem chci tě

Michal Zachar

................................

Jediný způsob jak žít, je přijmout
každou minutu jako neopakovatelný zázrak,
což ve skutečnosti každá minuta je -
zázrak, který se nebude nikdy opakovat.

A ještě větší zázrak je, když člověk pochopí,
že tím největším zázrakem je on sám.

Kost

kost povolila tlaku

co jí láme její silou

krev ohně mraků

je za úsvitu milou

barvou, co je z nebe

prýští rychle z těla

když zlomíš sebe

praskne ti duše celá

tělo to hodně bolí

když stěhujeme JÁ

církev jsme podobojí

světlo, srdce a tma

až najdem jednou

síla se sami zcelovat

kost bude se mnou

držet, co mám rád

Michal Zachar

------------------

když dva jsou jako jeden a tiché znění

dává my pod usínání - jen být člověkem

Co je to dávat lásku?

Míjíme se na cestách.

A s ušima plných hudby.

Vůbec nepoznáme strach.

O lásku, cestou do záhudby.

Kde spí a jak odpočívá?

Má někdy taky svou postel?

A nebo je pořád živá?

A život nemá jako hostel?

Co je to dávat lásku?

Odstrčit balvan z pramene.

A odpovědět na otázku.

Sotva si na ni vzpomeneš.

Michal Zachar

..................................................

Trajekt VZÁCNO

nebeské lodi plují

dálkami, co voní

ráno, ze svých slují

vyjedou kam vloni

až náklad koření

dovezou sem k nám

podporujíc hoření

zapaluji, co mám

rozhořím na východě

sluncem bez vlasů

na západ jedou lodě

všeho jen do času

Michal Zachar

.....................................

s úctou Janu Hammerovi

Zrání

trápím se rozeznáváním

zrání našich probuzení

kdy končím začínáním

nad tím, co je a už není

jsme tím dnem, co bude

prvním a mnoha dalšími

nebo řadou, co zbude

tvářemi trochu skleslými

stojíš na prahu setkání

s tím, cos nikdy neviděl

možná to i trochu zavání

a není, kdo by záviděl

dveře, co vedou nahoru

dveří samotného pekla

či nebe, to podle oboru

aby se duše naše lekla

a tiše naslouchala sebe

když hledáš to své místo

nevidíš pro mraky nebe

spíž je to, kde je jisto

z rána se zrání probudí

a nevíme, jaký bude let

je den z mnoha v osudí

toho, co existuje teď

Michal Zachar

.......................................

těm, co jsou svatí za to, jak jimi nejsou...

I can fly

OTEVÍRAJÍCÍ RUKA

SEVŘELA BRÁNY

PUSTILA KLUKA

TAM MEZI VRÁNY

VYPRAHLÁ POUŠT

HLEDAJÍCÍ DÉŠŤ

ŘÍKÁŠ MI HLOUBŠ

TEĎ DEJ SE VÉST

JDOUCÍMÍ ZVÁN

ZASTAVIL ČAS

DO VÍNKU DÁN

NEZASÁHL NÁS

JEDNOU POMINE

VŠE A S NÍM I ČAS

CO NÁS NEMINE

ŽE VŠE JE V NÁS

Michal Zachar

................................

všechno bude jednou vyneseno na povrch

vše bude jednou zváženo a shledáno

asi proto, že nic neutajíme

když hledáme sami v sobě

kamenům Zdeny Debelkové

Bolest

bolest je hřích?

kolikrát zabolí

tlak srdce ztich

jsou v předpolí

kolikrát zapne

a jak najde si

cestu za mne

obvyklé počasí

jsou plné oči

těch nehraných

proměny skončí

zbude snad smích

moje a tvé jsou

hledáš sílu dáš

zasviť mi tmou

a teď dostáváš

Michal Zachar

....................................

Ekatěrině

během nejhorší z mých krizí se objevili přátelé,

od té doby je vždycky ze všeho nejdříve požádám o pomoc...

Stěhování chvíle

jak vlastně vypadáš má milá?

tajíš se někde mezi výdechy

jsi se svou láskou tak zarputilá

že srdce skočí na dva nádechy

jsou chvíle skoro samozřejmé

když odpovídáš slovu polibkem

nevidíme pravdy očím zjevné

jen ať nehneme s tím nábytkem

to, co nyní je, už za chvíli se mění

běžící chvíle proměnit se v minulost

a všem teď zbývá jen vteřina snění

pochopit, že lží už navždy bylo dost

Michal Zachar

...................................................

...kamarádce, co nevěří, že může být ženou

i přes to všechno, kam ji ženou...

...to, co jsme včera znali jsou dnes

jen záznamy postupů užívaných v minulosti...

Dotek

dotek je k milování třeba

a někdy není po chuti

je jako k jídlu chleba

srdce srdcem dotknutí

dotýkáme se nejen kůží

dotykem jsou i pohledy

a píchají jako trn z růží

krásou, když máš ohledy

a dotyk hlasu, vzpomínáš?

ještě ti tóny syčí do uší

nebo jim lásku odevzdáš

taky to, co slova netuší

dotkneš se i vůní košile

ozvěna tepu letí nahoru

prostě jsou milé, nemilé

dotknout se dá i mramoru

co sami sebe pohladit?

žijem nebo jsme kámen?

srdcem potřebujem mít

chuť zlobě říct jdi, ámen

Michal Zachar

----------------------

Martinovi za jeho fotografii

Čekání bolí. Zapomínání bolí.

Ale není větší utrpení než nevědět,

k čemu se rozhodnout.

Zas začal den

Začal den a bez rodiny.

Co odešlo? Sen? Jediný?

Probuzení k ránu jsou tvrdá.

Podlehnout klamu, buď hrdá.

Přísahat na život, podlehnout.

Odškrtni 8 bod, prominout.

Jsme tím, čím jsme, vším!

Říkáme jinému, ti náležím.

A nenajde-li se už chuť milovat.

Chci pokusit se, mít tě rád.

Michal Zachar

..........................................

Komu jinému...

Podání srdce

Spolehnout se na sebe.

Když máme podlomené zprávy.

Tak tady hledím na tebe.

A lží mám skoro přes půl hlavy.

Kde hledáme své anděly?

Ty, co nemaj nalomená křídla?

Spásu nám prý nadělí.

Ten, co dostal sám sebe z nitra.

Hledáme meshiase venku.

Kde jsou všichni ti dávno cizí?

A v kapse navštívenku.

S adresou, co nám právě zmizí.

Doma je uvnitř srdce.

Když nevěříš, tak si ho stiskni.

Tlač na něj, ne prudce.

Hrát životem s dlaní si riskni.

Kdo je já a kdo zas ty?

To, když držíš srdce v dlani.

Jsi ten, co bourá mýty.

Já, člověk rozhoduji podání.

Michal Zachar

.................................................

Psi na řetězech

nejde už takhle dál žít napořád

stejně, jak čeká společnost

kdo z nás je hodný a kdo neřád

skáču z myšlenek pro radost

chutnáme s drogou přijetí

úspěch je dotáhnout to daleko

nebo být v novinách vzápětí

být šéfem nejen nad Seinou

když toužíme po své droze

a nikdo nepřizná si závislost

psi připoutaní řetězem k noze

podupává do taktu, že nemá dost

pravdivé peklo jsou ostatní lidé

a lež ztratila kabát s převlečníkem

chovejte se líp, nejlépe neubyde

chovají se ti, co zbláznily se smíchem

závidím zvířatům, co nemají rozum

co nehodnotí sami sebe metrem

etikety, která teď hraje pozérům

co neběhají s děravým svetrem

když nevím, kam už s tím jít

tančete na hudbu, které máte dost

vždyť nemusíme sami sebe bít

a tvrdit, že přeci nám jde o radost

Michal Zachar

..............................................

Davidovi

Strach z utrpení je horší než utrpení samo.

A žádné srdce nikdy netrpělo,

když se vydalo hledat své sny.

Plamínky svíček

mihotání svíček

v našem pokoji

nestačí zahnat tmu

mačkám ten míček

co dalas mi předloni

dotyk dávám snům

plamínky letmé

hřejí až do běla

když dostanou sen

poslepu ve tmě

říkám, cos nechtěla

a míček letí ven

když podzim sedá

do krajních poloh

vzpomínky zhasnou

tvář tvá je šedá

kdo vlastně pomohl

teď letí tu tmou

Michal Zachar

------------------

Někdy může naprosto nepodstatná událost

změnit všechno krásné v okamžik úzkosti.

Lpíme na hledání smítka v oku a zapomínáme

se dívat na hory, pole a olivové háje.