jsme tady lidi pro lidi?
jsem člověkem pro člověka?
co možná nikdo nevidí
že lež nám stoupá jako řeka
máme svá srdce otevřená?
a plná dobrot pro hladové?
mysl je ujídá jak nezavřená
a kdo myslí vše opravdově?
ze mě je stvořená moje země?
a já jsem tím, kdo miluje vše?
nebo chci držet se jen pevně
představ svých, jak veteše?
když voda stoupá a zaplavuje
myslíme taky často na zázrak
řeka lží není to, co ohrožuje
třeba pořádně si protřít zrak
milovat sebe i lidi ne jako touhy
ale to, co je přeci samo sebou
pak bude i okamžik pouhý
řekou lásky nedohlednou
Michal Zachar
..........................................
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji vám za váš komentář. MZZ