když klidně dýcháš v pokoji
a na poštáři tvoje malá ruka
svírá mou, co dělá, že se nebojí
to jak žena pochlapila kluka
když ležíš v nočním závoji
a na sobě průvan z hvězd
kolik je v tom, co máme obojí
a chcem hádat, co máme nést
a když se pomalu už budíš
a chceš posnídat dobré sny
nech to být, děláš, co umíš
jsi ten, kdo dává den po dni
a za každý den, co dostávám
vděčný, za to, co se nesmí
a tak se dívám a nevstávám
nech to být, díky za tvůj vesmír
Michal Zachar
...............................................................
nejtemnější chvíle přicházívá před úsvitem
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji vám za váš komentář. MZZ