Stillness of Heart

pro vzlétnutí potřebuješ křídla

když se tvá ústa zachmuří

jen tak z našeho vřídla

vzlétnout neumíš

když dva jsou, ale jeden svět

co sám dává ze všech sil

stačí jen napovědět

že bys tam žil

tak sníme hlavně brzo k ránu

že zastaví se tichý sen

a skočí do románu

srdce životem

skončila rána celých bez nocí

kdy tvoje horké dlaně

hledali, jak pomoci

tady máš mě

najdeme odvahu říkat slova

co mohou dost znamenat

říkej zas a znova

mám tě rád

Michal Zachar

................................

všem, kdo vědí, jak mi je

Hroby času

když zloba dává zlobu

v srdci na místa určená

jíme ovoce svých hrobů

a neumíme dělat ramena

na věci, co nás schvátí

při běhu života v nás

jdou proti nám ti kati

kterým říkáme, náš čas

neotvírejme hroby času

když zahrozíme sami sobě

pěstí bolavou, když spásu

v sobě oživíme a ne v hrobě

Michal Zachar

.....................................

jestliže si svou lásku neseme pohřbenou v sobě,
co z nás vlastně může vyzařovat ven?

Dotkni se - Touch me

když lehkým dotykem

rozezním tvé struny

nevím zda-li smím až sem?

ač duše sténá "umí"

jak dotknout se, že líto

je jí až opouští tvé dlaně

minulé a budoucí jsou síto

že nevztáhneš je na mně?

pohladit malým dotykem

je lepší nežli prázdná slova

tak přejdi cestu s chodníkem

a dotkni se mně znova

Michal Zachar

.....................................................................................................

Soustředíme-li se na přítomnost, budeme ji moci zlepšit.

A zlepší-li se přítomnost, potom i to, co se stane, bude lepší.

Přání

chtěl bych se naučit

spravovat kameny

prasklinou vodu pít

sát horské prameny

všechny ty možnosti

změn, co nejdou ven

dotýkat s něžností

vědom si všech jmen

která ti zůstanou

aby jsi donaha

kamínkem pod vodou

našlas, co pomáhá

Michal Zachar

...............................

všichni známe lidi, kteří se snaží skrýt
svou laskavost za ironii a lhostejnost,
jako by láska byla synonynem pro slabost...

Everytime we touch

moc přítomného okamžiku

co dávno nikam nespěchá

slétl jsi s křídly a TY v mžiku

potkal jsi svého člověka ...

zas máš svůj prostor a řád

to jenom tvé tělo moc chce

přát si jen ať je to napořád

a vidíš, co kdo jí za ovoce ...

všechno je dotyk tvého já

je v přítomnosti tady a teď

tak vnímej, jak se odevzdat

dřepni a naslouchej si hned ...

Michal Zachar

...............................................

pro pana Eckharta Tolleho

Lupič duhy - The Highwayman rainbow

zářivá barva duhy

spojuje zemi i nebe

kdo je první a druhý

nevnímám vedle tebe

splynou naše duše

jak z duhy barvy

praskáš tak suše

motýl je z larvy

křídla když rozloží

mačkaná v barvě duhy

v zajetí slov nezažít

malujem skrz srdce pruhy

Michal Zachar

---------------------

Někdy se stane, že prohrajeme.

Je, ale lepší prohrát několik bitev za své sny,

než se nechat porazit, aniž víme, proč bojujeme....

Vzteklí Andělé - Furious Angels

jsme vzteklí andělé

co nesestoupí z nebe

jsme svoji přátelé

jednoho znáš - sebe

když stvořil náš bůh

na nebi svoji sféru

nezapomněl, že dluh

upíšeš na atmosféru

vztahů, co jsou krach

a nejen z důvodů cen

tak zvyš o jeden mach

rychlost s níž letí den

rozhodnutí je začátek

tvého nového dne i noci

jak pouhroužit počátek

na místo bez pomoci

vzteklí jsme andělé

že unáší nás proud

na místa na něž nesměle

nesmíme ani vzpomenout

Michal Zachar

...............................

Někdy k nám požehnání přijde jako rána.
A třebas i rozbije okno.
Tak se nebojme větru, co jim vnikne dovnitř.

Láska, láska.....

chvíle, co teď jsou
myšlenkou jen
obrazy, prý lžou
a derou se ven...

atmosférou doby
ber vše útokem
mozek nepochopí
krok za krokem...

nač je vědět
a hledat-li JSEM
když jít a sedět
je jak noc a den...

kdy zapomenem
že dotek není sex
jak připomenem
lásku nevypít na ex?

po douškách pít
a přikusovat tělo
takhle si lásky sníst
co by se ráčit chtělo...

Michal Zachar
............................
Lásku nemůžeme najít v někom jiném, ale jen sami v sobě.
Prostě ji probudíme.
Ale aby se to stalo, potřebujeme druhého člověka.

Forgiven

mám jen jeden život

a jen jednu šanci dát mu svůj smysl

kdo ví, jakou silou

musíš si v rámci sebe spojit tělo a mysl

svobodně se rozhodnout

co konkrétné mému životu, ten smysl dodá

vírou v beznaději plout

co nezměrnému úsilí ve mně se mi poddá

má víra chce a nezná

kompromis, jenž stvořil předchozí světy

mám strach, že nemám

jen dost síly vhodit kuličku do rulety

za mnoho nocí bezesných

když říkáš si, že tvůj život ten smysl nemá

hledám v lidských příbězích

kdy vím, že se lidé ptají a ne do ztracena

Michal Zachar

...............................

největší umění svého vlastního vývoje je odpustit sám sobě...

Nic není stálé

nic není stálé

nic není napořád

vlna neustále

porušuje řád

země se sune

světlo se mění

vždy to tak bude

i kámen na kameni

moře jen omílá 

skály se čistí

hory jsou rovina

ze stromu listí

rodí se další

ty lidské rody

nejsme jen další

kusy do nepohody

jinačí svědci

nežli my nejsou

jsou zde i zmetci

a ne všichni nelžou

moře už stoupá

světlo teď slábne

milenec doufá

děti blbnou žasneš

když se nedržíme

zradíme víru v nás

navzájem nevěříme

vlna a tma padne zas

Michal Zachar

....................................

všechno je v pohybu

Fly away knight

uvolnit lásku

ze sevření smrti

z pasti zmrazků

kam ženou chrti

když svítá

a mlha se zvedá

odhalí se, že místa

kam dopadá nedá

ukázat světlo

jen a nedovolí vidět

stíny, co zaneslo

kde se lze stydět

kam dopadá

světlo tvých lásek

co nedovolí nálada

uvidět stín masek

Michal Zachar

Man on fire

Když je jeden polykačem ztrát.

A teplo v zachumlaným svetru.

Chybíš jako ten, co nesmí hrát.

Jsi člověk na kolejích v metru.

Jdeš v tunelu, co černočernou.

Tmou ti barví tvoje malé dlaně.

Blikáš si kolem s myšlenkou.

Žes dal sví a že víš, jak na mě.

Odhodlán k pocitům, co nejsou.

Brány na milost u většiny davu.

Tvé oči, když jsi tu, co nelžou.

Vím, že přímost mate ti hlavu.

Zelenou má v životě to riziko.

Že trať zázraků jede hlouběji.

Pochopíme, že motýl na triko.

Sedá si, bez ptaní po naději...

Michal Zachar

......................................................................................

...obětování se pro naději, že umožníme,
aby se děly nečekané věci má smysl...

Cesta do předpeklí

i když jsem popsal 

spousty papírů

nikdy jsem slovem

nezachytil tebe

i když jsem hopsal

někdy i nad míru

nejsem než bohem

krajiny svého sebe

v tom, jak jsem psal

nacházím i někdy

i malou změnu slov

v tom, co neřekly

říkám si jdeme dál

táhneme, jak vzteklý

to střecha nese krov

na cestě do předpeklí

Michal Zachar

..............................................

Slova nedokážou popsat peklo, co v životě potkáme,

ale dokážou ho možná zastavit.

Now We Are Free

letící z výšky signálů

chvějících se

a dopadá ti do snů

smějících se

jsou v rozkladu dne

tiše lžou

když slyšíš srdce mé

nenapíšou

a jak jdou dál a dál

zpíváš si

vítr, že dobře vál

v psím počasí

když nemám, co mít

a ztratit jen

přestanu chtít být

kým jsem

vítr se pouští oblaků

křičíš z nebe

najdu uprostřed zázraků

sama sebe?

Michal Zachar

...................................

pro skokany na druhou stranu

Chi mai

city jsou divoký koně

vlny, co pohání vpřed

nevysvětlíš v zákoně

kam chceš jít teď hned

strach z utrpení je horší

kdy víš, jaké to vlastně je

ale nikdo se nepohorší

když hledáš sny naděje

všechno, co děláme slouží

k tomu, naučit nás hrát

i když prohráváme s louží

a nemáme, kde vodu brát

existuje porážka, ale ne 

utrpení z prohrané bitvy

mečem jsou rány vedené

a štítem myšlenka, jen ty

život je krásně zajímavý

právě pro tu možnost jen

bít či být až na dně hlavy

uskutečnit nemožný sen

Michal Zachar

...................................

všem, co vědí, jak chutná životní porážka