Dárky někdy nebývají příliš drahé.
Stačí jen pohled, slovo, malý okamžik.
Jsou chvíle, které jsou tak stálé.
Že zdarma nestačíš jim říct ani dík.
Jsou dárky, které přicházejí k ránu.
Když prsty dotyků žhnou těla do běla.
Vrypy, co provázejí nezhojenou ránu.
Vždy takové, jaké by je duše nechtěla.
Jsou dárky, které naučí tě srdcem.
Povznášet nade vše život a svobodu.
A naučí tě, taky být i hercem.
Co mrknutím oka dává jenom pohodu.
Jsou dárky, kdy při dotyku puká kámen.
A přeci všechno potrvá a půjde dál.
Až nad vším řekneš jednou Ámen.
I nad dárkem, co bys rád nikdy nedostal.
Michal Zachar
--------------------------------------
věnovánu panu Janu Kaplickému
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji vám za váš komentář. MZZ