sdílíme své vnější světy
osvětlujem každičký květ
prší snad do každé řeky
a v ní nejde jít si zpět
a chvíle, kdy nám štěstí
svítí tmou až v mdloby
jsme stejní v neštěstí
když jdeme do podoby
svých chvil, co tvoří
nás lidi uvnitř i zevně
proč silou, co boří?
když krásné je stejně?
Michal Zachar
......................................
všem, co tvoří své světy
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji vám za váš komentář. MZZ