Díkůvzdání...

když celou dobu leželo

před tebou mé jádro

které si prý nemám rád

a něco jen tak vyčpělo

že povzneslo se ňadro

až k tomu, co je řád....

jsem ten, kdo zdobil

tvoje smutky i radosti

taky jen kousek od zlosti

a byl jsem anděl zlobil

který je mlsný marností

nad malou žravostí...

jen plamen života

co v očích plál mé babičce

je to ta úplně vpravo

ať dál ve mě kolotá

ten neber i když kratičce

jsem ti na to dal právo...

Michal Zachar

...................................

mé babičce Boženě