odhazujem z křídla kamínek
a z našich malých vzpomínek
zbylo než nic a malý plamínek
a vítr odvál jej až na okraj vřídel
spálil na prach pírka našich křídel
a rybám spadl do očí diamantů příděl
vzpomínám na den, kdy zbylo jen být
a kdo se smál? cos chtěl měl a mohl mít
to andělé strhávají křídla a mohou si jen snít
o tu odvahu skočit do neznámých samot
kde snad najdem do svých srdcí tlukot
snad přilákáme do dívčích snů klapot
a sny jdou napřed tmavou oblohou
všechny sny končí, když nenajdou
co máme hledat nikdy nevzkážou
ale když odhazuješ svoje křídla
a letět bez nich, jak jsi zhlídla
jde když rozum spí dál...
Michal Zachar
..........................................................................
všem, kdo věří v myšlenky bez rozumu
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji vám za váš komentář. MZZ