Snílek

snílku říkalas mi vždycky...

já tvářil jsem se melancholicky...

a opodál padal sníh a ty stála jsi...

s vlasy po ramena v hrozném počasí..

tam na tom našem milém místě...

kde choval jsem se víc než jistě...

a ruce trápilo jen nedostatek plochy...

a chuť vstoupit skrze tebe do epochy...

tak scházívává se láska na místech...

kde sny končí a začíná tvůj dech...

a měl jsem na očích ty černé brýle...

a vypadala jsi tak neskutečně mile...

že jsem vstoupil do věků, kdy sny...

končí a kdy jsou předepsány jen dny...

ta zkratka byla přes 20 let života...

a teď jsem tam, kde sen se chichotá...

že jsem zpět a ptá se: "vstoupím?"

když se v louži vločka sněhu topí?

MZ

............................................

všem, kterým připadají sny na nic