Když voda pramení,
mezi skalami
a tvoje duše je tvé znamení
a cestou nad námi.
Ozvěna slovo odrazí až v čas,
jsi vodní hladinou,
co v každém z nás,
splývá kapky z jiné na jinou.
Tak leješ sebe mezi skály,
co na cestě ti leží
a nech pochyby, by vlály
a stoupaly do mraků co běží.
A největší ať zůstává pochybou
a neřekneš než ámen!
Kdy se stát skálou nehybnou
a kdy vodou v níž si plavem?
MZ
................
všem plavcům a malé Amélii
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji vám za váš komentář. MZZ