Sedíš vprostřed 4 stromů
a navracíš se domů
do kořenů země žil,
s mízou, cos kdy pil...
A klid je nyní v tobě,
byl to sen, cos sobě,
zazpíval ať ti poví,
jazykem, co býval nový...
Člověk jím přišel na zem
a nemyslel jin na zen,
tak zpívat slovy jazyka,
co spolkla ústa básníka...
A slovo vzplálo tělem,
myšlenku štkajíc nad popelem,
co říct to správně?
Dřív nebylo než mravně...
Ale to slovo bez jazyka,
už se tě nyní nedotýká,
je navždy pryč a ty víš,
co u 4 stromů uslyšíš...
MZ
.................................
Edině a Pavlovi a jejich 4 stromům
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji vám za váš komentář. MZZ