Tři grácie...

stála tam tak sama v černém...
a tady 2 žena v oblečení stejném...
když chvíli čekáš na tramvaj...
potkáváš ženy co ti daj...
poslední sbohem našich chvil...
a místo očí díry propadlin...
a tak ze slz sálá smutek...
že kuchař smrt sám sebe upek...
to nejde sníst a ani odložit...
budou jen doživotně snít...
ted třetí černá grácie...
vyběhla náhle na orgie...
se smrtí nejde smířit se...
když, ale miluješ, smíříš se...
i s tím, žeš byla mámená...
tři grácie, rakev jediná...
muž co je pryč míle, ach míle...
uměl život všem do poslední chvíle...

MZ
..............