Když vidíš sedět v kavárně,
dva co vypadali mile.
Vzpomínáš, kdy jsi naposled a marně,
uviděl tváře láskyplné chvíle.
Ona ho slyšela - jak muže
a on byl k ní tak znělý.
Když ve dvou láska může,
vyrazit ze srdeční cely.
Láska to není jenom květen.
Byl přeci tolik jiný.
A ona byla víc něž světem,
co na to kouká z pod peřiny.
Harmonie jasu? Souznění duší?
Proč jsou si lidé cizí?
A máme k naslouchání uši?
Láska je přeci vždycky jenom ryzí.
dva co vypadali mile.
Vzpomínáš, kdy jsi naposled a marně,
uviděl tváře láskyplné chvíle.
Ona ho slyšela - jak muže
a on byl k ní tak znělý.
Když ve dvou láska může,
vyrazit ze srdeční cely.
Láska to není jenom květen.
Byl přeci tolik jiný.
A ona byla víc něž světem,
co na to kouká z pod peřiny.
Harmonie jasu? Souznění duší?
Proč jsou si lidé cizí?
A máme k naslouchání uši?
Láska je přeci vždycky jenom ryzí.
....................................
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji vám za váš komentář. MZZ