Láska a tiramisu

Třesu se mocí co vzešla z nočních bran,
dívám se lehce snoucí k hvězdě co budila,
den a střádám v hlavě jen svůj plán,
o tom, jak se láska v srdci schoulila...

Jak lehce ruka chvěje větrem kolem,
dívám se na hmotu zevnitř dospěle.
Nevidím však, proč chvěje i s mým bokem,
ta síla co jde napříč přes dvě postele...

Vydrž ráno je tady coby dup,
vzešla jsi snad s jablkem síly?
Na chlapovi co nezbyl vlastně ani chlup
se i pigment v pihách zdá dost bílý...

Zachytit jádro, vyřknout svou lásku.
Docela snadné, spoutaný je svět nevinný.
Na odpověd rukou psanou na otázku.
Kdo z nás je JÁ a kdo je jediný?

Království slibovali a neřekli, že dali nám
do rukou silných i silně chvějících
všechno od počátku a bez zábran
když zvali na tiramisu posypané skořicí...

Těžká je ruka co se silně chvěje,
když skládáš dlaně do dlaně
a skončíš chvíle beznaděje,
protože víš co že jednou nastane.

Je lehké žít v bez vědomí vztahů,
kde život zkrátil sis o otázku.
Že je těžké chvějíc zamést z prahu
rukou své právo na království, na lásku...

Těžké je proto, že tvoje ruka silně chvějící
nemůže mít v rukou už nic jiného,
než království plné tiramisu se skořicí
nic jiného, než krom sebe samého...

MZ