Příboj a rozpálená těla,
tos přece vždycky chtěla,
důvody utopiti v písku,
to byl náš prvotní přístup.
Slunce co pere bílé kůže,
vítr co chladil nepomůže,
příboj co zkrápí svou tříští
a my jsme naše slza příští.
Jsou dny, kdy vězíš po kolena,
v písku svých starostí a vlny
jdou k tobě, šeptají dovolená,
jak dovolit si plynout život plný?
tos přece vždycky chtěla,
důvody utopiti v písku,
to byl náš prvotní přístup.
Slunce co pere bílé kůže,
vítr co chladil nepomůže,
příboj co zkrápí svou tříští
a my jsme naše slza příští.
Jsou dny, kdy vězíš po kolena,
v písku svých starostí a vlny
jdou k tobě, šeptají dovolená,
jak dovolit si plynout život plný?
MZ
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji vám za váš komentář. MZZ