Prázdná a bohatá, živá a klikatá,slova co skáčou nám po kapkách z huby.
Hloupá a stojatá, mocná a dřevnatá,
slova co odkrývají, jak - kdo z nás umí!
A slovem řečným ven vytváříš sen,
co zdálo se tam ve tvé hlavě?
A mluvíš ven životem či plácáš z nudy?
Zbytečně zkoseným pokoříš jen,
to tvář co málo svítí popelavě.
Zkusíš jen zavržen, chytit víš kudy?
Slova jsou jadrná, mocná co kdyby?
Uhodla hlavička naproti stojící,
že s jimi vyjádřila jenom své pochyby?
Žes vlastně nečekal a nedal nic v sázku...
Ted tu tak neseď, místo pravd je život změnil na otázku...
MZ
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji vám za váš komentář. MZZ