Utichla chvíle, zavzlykal hrom,
v naději síla zas leží.
To možná bouře zranila strom,
co vyrost blízko u pobřeží...
Sedím si v taverně, všude jsou kapky,
vítr je pohybů vln všech král.
Tančící listy, řev vln, zmatky,
najednou ticho a vítr si jen tiše s mořem hrál...
Internet nejde, mobil se vypnul a přeci,
najdou se lidé i tací,
co radši v TV poslouchaj kecy,
než by si sáhli pro inspiraci.
Dech duše jako zpěv ptačí,
Kolik ho stihneš asi tak vzít?
Někomu jenom pár dechů stačí,
jiný zas nemůže bez něho žít!
In-SPIRO leží v nitru tvém, v dechu.
Boží je ten tvůj i můj...
Užij ho každý den trochu.
Každý den ráno trochu si zamedituj.
Ten ostrov Lefkáda, tam je to jde samo.
Ráno vítr jen zllehka pohladí.
Zpíváš si v duši - IN-SPIRO TI AMO,
s tvými smutky si poradí.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji vám za váš komentář. MZZ