Jistota nejistoty - sem to JÁ a nebo už TY?

Jistota mě povalila do kola.
Roztáhla se do roviny a řekla: "měj se..."

Opouštím tě, seš blábola,
jdu zas jinam na kus dřiny, chvěj se.

S jistotou byl můj den den ode dne kratší.

Ale copak může být v tom čase díra?

Jak mohou se teď ptát ti, co jim stačí,
nejistota, jaká že to bude zítra míra?

S nejistotou je můj den ode dne delší.

Možná, že váš taky a o pěkný kousek...

Ale co je teď jiného a to mě těší,
že jistota má na sebe sama pěkný brousek...

S nejistotu hledám co bude zítra, v dáli...
koukáme se na sebe a nevěříme ještě,
říkám si, jak se to stane, že biskupská mitra,
zda-li může schovat nebe a taky spoustu deště.

To s jistotou to bylo jiné, krásně až nevinné.

Nejistota plyne pomaleji, to jo, a taky proč ne?

A tak vlastně zbývá jenom jedno jediné...

Co si ta jistota s tou nejistotou počne?

MZ