A hele jdou sem dospělí, tak máme po legraci...
Ať více méně vyspělí, se tohle pořád vrací.
Že hrajeme si na děti, vděčíme nejen době,
žijeme v divném století, co říká: "věř jen sobě".
Máme duchovní programy a jsme posedlí extází,
hledáme zkratky, taky problémy a nic nás nerozhází.
Vzorce vnitřní slepoty v konfliktu s námi, s činy.
A v písku mizí šlápoty a my mizíme s nimi.
Rozpouštíme se pomalu a zase jenom v moři,
dospělost čeká, zapaluj a už muj plamen hoří...
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji vám za váš komentář. MZZ