V bříšku těhotné ženy byla dvě miminka.
První se zeptalo druhého: věříš v život po porodu?
Určitě. něco po porodu musí být. Možná jsme tu proto, abychom se připravili, co bude pak.
Blbost. Žádný život po porodu není. Jak by mohl vypadat?
To přesně nevím, ale určitě tam bude víc světa, než tady. Třeba budeme běhat po svých a jíst pusou.
To je přece nesmysl. Běhat se přece nedá a jíst pusou je naprosto směšné, živí nás přece pupeční šňůra. Něco ti řeknu, život po porodu je vyloučený, pupeční šňůra je už teď moc krátká.
Ba ne, určitě něco bude, jenom ale asi trochu jinak, než jsme tady zvyklí.
Nikdo se přece po porodu odtamtud nevrátil. Porodem prostě život končí. A vůbec, život není nic, než vleklá stísněnost v temnu.
No já přesně nevím, jak to bude po porodu vypadat, ale každopádně uvidíme mámu a ta se o nás postará.
Máma? Ty věříš na mámu? Kde má podle tebe být?
Všude kolem nás. Přece v ní a díky ní žijeme. Bez ní bychom vůbec nežili.
Tomu nevěřím, žádnou mámu jsem nikdy neviděl, takže je jasné, že žádná není.
No ale někdy, když jsme zticha, můžeš zaslechnout jak zpívá nebo cítit jak hladí náš svět, víš, já si myslím, že opravdový život nás čeká až potom…
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji vám za váš komentář. MZZ